ZKUS TO JINAK

Malá muška svádí z posledních sil vyčerpávající zápas ve snaze proletět okenním sklem. Divoce kmitající křidélka výmluvně svědčí o její strategii: Snaž se víc. Ale nepomáhá to. Horečná snaha nedává mušce žádnou naději na přežití. Ironií je, že její úsilí je součástí léčky. Muška nedokáže vyvinout takovou sílu, aby prorazila sklo. Přesto ten tvoreček vsadil svůj život na kartu hrubé síly a vytrvalosti. Muška je odsouzena k záhubě. Umře na okenním rámu. Přitom na druhé straně místnosti, jen o deset kroků dál, jsou otevřené dveře. Kdyby muška letěla jen několik vteřin, byla by na svobodě a dosáhla by svého cíle. Stačil by zlomek úsilí, které jí dosud nebylo k ničemu, a unikla by léčce, kterou si sama nastražila. Má možnost úniku. Bylo by to tak snadné.

Proč to muška nezkusí jinak, proč se nepokusí o něco úplně jiného? Proč tak lpí na své zvolené trase a znovu a znovu opakuje tytéž pokusy a je přesvědčena, že právě ty jsou cestou k úspěchu? Jaká logika ji vede k tomu, aby se do smrti snažila prorazit větší měrou téhož úsilí, které jí nepřineslo žádné výsledky? Muška v tom nepochybně nějaký smysl vidí. Bohužel na své přesvědčení zahyne.

Snažit se víc nemusí vždy vést k tomu, že víc dosáhneme. Nemusí být nutně reálným příslibem, že od života dosáhneme toho, co chceme. Ve skutečnosti někdy představuje podstatnou část problému. Když své naděje vsadíte na to, že se budete snažit ještě usilovněji, můžete zabít svou šanci na úspěch.

Price Pritchett

Zdroj: časopis Phoenix

 

Co je řečeno tímto příběhem? To, že se lidé uzavírají do jakéhosi bludného kruhu, v němž sice vyvíjejí čím dál větší úsilí, ale nikoli chytřeji. Jen větší snaha vždycky nestačí. Někdy je třeba udělat něco radikálně odlišného, abychom dosáhli většího úspěchu. Musíme rozbít vězení svých schémat, vymanit se ze železné košile svých zvyků a pohodlí.

Často něco nejde, protože nevidíme žádnou jinou možnost řešení – jen tu jednu jedinou, kde vyvíjíme převelké úsilí a ono stále nic. Proč? Protože jsem omezeni předsudky, tím, že si myslíme, že něco prostě nejde, tím, že nevidíme jinou cestu.. a proč ty jiné cesty nevidíme? Protože jsme si sami nastavili limity, kterými se omezujeme. Jak? Např. tak, že jiné řešení prostě neznáme, nevidíme či nechceme vidět a tak to jednoduše vzdáme nebo vyvíjíme snahu tam, kde to není účinné. Jsme „zatvrzelí“ u té naší jedné představy, s tím, že jediná cesta vedoucí ke kýženému cíli je ta kterou jsme vymysleli a jiná není možná (tak jako ta muška, která si myslí, že jedině přes to jedno zavřené okno unikne…).

Ale pokud povolíme „uzdu“ a nebudeme se soustředit jen na tu jednu jedinou cestu, necháme všemu volnější průběh, necháme se vést. Ty ostatní cesty se objeví sami. Jen se dopředu nesmíme limitovat, ohraničovat naše možnosti, protože pak ty různé cestičky k úspěchu možná neuvidíme, neuslyšíme, nenajdeme (jako ta muška).

Naslouchejte sami sobě a nechte se vést vlastní intuicí. Někdy stačí dostavit se na nějaké „neznámé místo“ v ten pravý okamžik (aniž byste tušili proč tam zrovna jste a co tam pohledáváte) nebo Vás to nutí jít jinou cestou z práce domů, než jste zvyklí, protože po té cestě potkáte např. známého, který Vám dá nějakou další zajímavou informaci, indicii a ta Vás posune zase o krok dál k Vašemu vytyčenému cíli…

Ale nechtějte tomu dopředu rozumět, nezapojujte hned do toho mozek-rozum, nechte se prostě vést, nikdy nevíte jaká okolnost Vás kam až zavede …. Někdy to můžou být opravdu „maličkosti“, které nás nakonec dovedou k našemu Velkému cíli či snu. :-)