PŘEKYSELENÍ Organismu

20.02.2012 20:15

PŘEKYSELENÍ ORGANISMU

Mnoho lidí si myslí, že překyselení je pouhý termín, kterého se nemusí všímat, protože jich se to určitě netýká. Ale ouha, tady bych nesouhlasila, protože většina z nás je překyselená. A to teď nemám na mysli kyselé či otrávené obličeje :-)

Možná si někdo přece jen přizná, že i jeho se to týká, ale jednodušší je to neřešit, protože by musel něco změnit a jak je známo, lidé jsou většinou tvorové líní a jen těžko se vymaňují ze zajetých kolejí a něco chtějí měnit. Mají rádi své pohodlíčko, na které si už zvykli a nedokážou pochopit, proč by něco měli měnit. Možná jim ještě nedošlo, že jde o jejich tělo, o jejich zdraví, ale možná jim také někdo nevysvětlil, proč by se měli snažit o změnu.

 

Překyselený organismus je velice náchylný k nemocem (rakovinu nevyjímaje), jelikož v překyseleném organismu se velice dobře daří všem virům, bakteriím, plísním a dalším patogenům. Kyselé prostředí je pro ně přímo živnou půdou. Zkusíme si to trochu více popsat.

Překyselení organismu je v současné době jednou z nejnebezpečnějších degenerativních nemocí. Obzvláště právě proto, že jí není věnována patřičná pozornost. Málokdo si doposud dokáže uvědomit přímý vztah mezi možným dlouhodobým nadbytkem kyselin v organismu a zdravím. Zdraví je totiž bezprostředně závislé na rovnováze kyselých a zásaditých látek v těle. Nadbytek kyselin způsobuje či zhoršuje drtivou většinu nemocí. Dalo by se možná i říci, že je to přímo zlatý klíček k našemu zdraví. Co to znamená? Podle významných autorů totiž téměř není možno onemocnět, dokážeme-li udržet správnou acidobazickou rovnováhu v těle. Při nejmenším je možné se vyhnout riziku degenerativních onemocnění! A co to znamená pro nemocné? Pokud je možno nastolit správný poměr kyselin a zásad v těle, je vždy možná náprava zdravotního stavu či dokonce vyléčení.

 

První krok spočívá v pochopení, že správný poměr kyselin a zásad je nebo by měl být pro člověka normální a běžný. Není to v podstatě žádná „nová metoda“. Naše tělo je vytvořeno jako plně fungující vyvážený celek pouze za předpokladu této rovnováhy. Stav nemoci nebo její předzvěst jsou jen důkazem toho, že přestala fungovat rovnováha. Zkrátka správný poměr kyselin a zásad je žádoucí a nutný. Náš organismus to ví naprosto přesně, a proto s geniální přesností udržuje ve správném pH orgán, který považuje za nejdůležitější. Krev! Krev má pH 7,35 až 7,4 s velmi nepatrnými výkyvy. Pokud by se tato hodnota výrazněji snížila pod 7,35, člověk zemře. Celá řada biochemických pochodů v těle je zaměřena na udržení pH krve, a to i za cenu „nesprávné funkce jiného orgánu“. Krev má prostě přednost.

 

Jak to funguje? Kyseliny jsou pro organismus škodlivé látky. Některé se v organismu tvoří jako produkty látkové výměny (chlorovodíková, močová, octová ….), jiné bohužel přijímáme. Pro zajištění acidobazické rovnováhy je nutné kyseliny z těla průběžně odbourávat, redukovat. K odbourávání kyselin může dojít pouze za přítomnosti látek zásaditého charakteru (minerály, stopové prvky …). Jestliže je jejich příjem ve stravě dostatečný, nic se neděje a vše je v pořádku. Jestliže však přijímáme zásaditých látek málo a naopak kyselých mnoho, organismus je nucen použít pro redukci kyselin uložené zásadité látky. Takže např. Vápník z kostí a zubů, chrom ze slinivky, zinek z prostaty, hořčík původně určený pro nervovou soustavu atd. Tím dochází k ochromení bezchybné činnosti orgánů a následně pak k nemocem, které se dlouhodobým překyselením stávají chronickými.

Naše zásobárny minerálů jsou pilíře našeho zdraví a krásy. A najdeme je zde:

  • Vlasy a vlasová pokožka                                                
  • Nehty
  • Kůže
  • Kosti
  • Cévy, případně tepny
  • Chrupavky, kloubní pouzdra, šlachy
  • Krev                                                              

 

Strava je jedním (ne však jediným) z faktorů, které výrazně ovlivňují stav této rovnováhy. Musíme si uvědomit, že některé kyseliny si naše tělo vytváří samo, ale mnoho jich přijímá ve formě nevhodné stravy. Avšak zásadité látky je nuceno přijímat pouze v potravě. To je skutečnost, která naznačuje, že převaha kyselin je u člověka pravděpodobnější než převaha zásad. K tomu také přispívá moderní strava. Je to dáno skladbou stravy, způsobem konzumace a také surovinami a postupy při samotné výrobě potravin. Skladbu a způsob konzumace jsme schopni ovlivnit. Horší to už je se surovinami a postupy. Rostlinná a živočišná výroba je v podstatě v troskách. Mechanismy velkovýroby nezaručují obsah životně důležitých zásaditých látek. Opět hovoříme o minerálech, které přetížená půda již téměř neobsahuje, a dodáním dvou či tří prvků formou hnojení rostlina sice vyroste, ale většinou neobsahuje to podstatné, co nám zachrání život. Rovněž způsob úpravy suroviny nahrává kyselinám. Zrno zbavené slupky a výrobky z něho, přeslazované, chemicky barvené, konzervované či jinak denaturované potraviny nemohou být nejen z hlediska acidobazické rovnováhy harmonickou potravinou. A o potravinách typu „fast food“ ani nemluvě.

 

Odkud pocházejí kyseliny?

  • Kyselina močová                    z konzumace masa a rozpadu buněk
  • Kyselina uhličitá                    z nedostatku pohybu a špatného dýchání
  • Kyselina mléčná                    z tělesné námahy
  • Kyselina tříslová                    z černého čaje a z konzumace kávy
  • Nikotin                                  z kouření
  • Kyselina sírová                       ze zadržovaných „plynů“ a z vepřového masa
  • Kyselina acetylsalicylová        z léků proti bolesti
  • Kyselina octová                      z konzumace sladkostí a tuků
  • Kyselina šťavelová                 např. z rebarbory, špenátu a kakaa
  • Kyselina solná                        ze stresu, strachu, hněvu
  • Kyselina dusičná                    z nakládaných mas a ze sýrů s přídavkem dusičnanu draselného

 

Tyto kyseliny neutralizuje organismus tak rychle, jak jen to je možné, aby nedošlo k jeho POPÁLENÍ. K tomu potřebuje minerální látky. Ty se slučují s kyselinami a tvoří tzv. usazeniny.

Co jsou to „škodlivé usazeniny – strusky“? Z kyselin a jedů vznikají soli, které tělo vyrábí popř. musí vyrobit za použití minerálních látek a stopových prvků (odčerpáváním minerálů) z organických a anorganických kyselin, aby jejich působením nedošlo k POPÁLENÍ nebo OTRÁVENÍ organismu.

 

Pak se není čemu divit, když se objeví řídnutí vlasů, jelikož si tělo bere minerály z vlasové pokožky, osteoporóza, protože z kostí si tělo odčerpává potřebný vápník, dna, která je příznačná zejména pro milovníky masa a uzenin, tloustnutí, protože tělo musí kyseliny v těle nějak naředit … a proč je tolik chronických nemocí. Můžeme si za to sami. A jak se budeme k tělu stavět my, tak se bude ono stavět k nám.