ŽIVÁ SYROVÁ STRAVA

Živá strava není žádný nový módní směr. Je to jen návrat k výživě, jakou se člověk živil od pradávna, než přišel na to, že dary přírody nejsou pro něho dost dobré, a že je potřeba je nějak „vylepšit“.

 

Tělo má zcela mimořádné schopnosti kompenzace, a tak člověk může mnoho let konzumovat nesprávnou stravu, aniž by se u něho projevily nějaké klinické známky nemoci. Avšak v jeho organismu probíhá zákeřný degenerativní proces a dříve nebo později, v závislosti na konstituci člověka a míře, v jaké svému tělu ubližuje, se skrytá degenerace změní ve vážnou nemoc.

Při teplotě 45°C a vyšší totiž dochází k poškození a zničení enzymů v potravinách. S dalšími stupni navíc dochází k postupné likvidaci vitamínů a znehodnocení minerálů. Základní výživné látky jako jsou sacharidy, bílkoviny a tuky mění s vyšší teplotou zásadním způsobem svoji molekulární strukturu. Strava vařená, smažená a pečená, neboli strava v dnešní době standardní, je tak zcela zbavena svého enzymatického a živinného obsahu. Díky tomu je to strava mrtvá, strava bez života. Oproti tomu si ale obvykle uchovává značné množství kalorií – kalorií bez výživy, tedy prázdných kalorií.

 

Lidské tělo pak musí vynaložit větší množství vlastních enzymů, aby takovou stravu (vařenou) mohlo vůbec zpracovat, což se mu navíc nepodaří beze zbytku. Taková strava v těle zanechává poměrně značné množství toxických látek, a pokud je tělo vyčerpané z přemíry takové stravy, nezbývá mu už energie na to se toxických látek zbavovat. Důsledkem bývá obvykle nadváha či obezita nebo nemoc, případně obojí. Tělo si nadmíru toxických látek, kterých se už nezvládne zbavovat, buď ukládá do tukových zásob  a nebo se jim již nedokáže bránit a demonstruje to nějakým zdravotním problémem.

Dlouhodobé vyčerpávání enzymatických zásob a spousty energie na trávení nevhodné a na výživné látky chudé stravy vede zároveň ke zrychlenému stárnutí buněk a všech tkání. Výsledkem všeho je pak předčasně stará a značně nemocná společnost, společnost lidí unavených, lidí bez jiskry a bez života. Nemoc, únava, bolest, nadváha a omezená pohyblivost se dnes považují za běžnou součást života po čtyřicítce!

Je důležité si uvědomit, že tomu tak ale nemusí být. Nikdo nám neurčil tento osud a nikdo jiný, kromě nás samotných, nerozhoduje o tom, zda prožijeme celý svůj život v radosti, zdraví, pohybu a lásce nebo v nemoci, bolesti a utrpení.

Není to samozřejmě jen o stravě. Je to i o dostatku tělesného pohybu, slunci a čistém vzduchu, jasné mysli, psychické pohodě a mnoha dalších faktorech. Nicméně strava je jedním z nejdůležitějších faktorů, protože platí „jsme to, co jíme“. Chceme-li tedy, aby naše tělo bylo živé, zářící a zdravé, je nutné, abychom mu dodávali stravu živou, zářící a nabitou energií. A takovou živou stravou je pouze strava syrová, strava rostlinného původu a tepelně neupravená.

 

Můžeme se podívat do divoké přírody, do říše zvířat. Už jste někdy viděli medvědici u sporáku nebo zajíce s hamburgrem v tlapce? Už jste někdy viděli tygra, jak si opéká svůj oběd? A co třeba posmrkávající opice s kapesníkem nebo srnka co se zadýchá po 200 m běhu? Asi těžko, že? Podobné absurdity se v přírodě příliš nevyskytují.

 

Jak je tedy možné, že jedině člověk se rozhodl svoji potravu před konzumací nejdříve zcela zničit vařením, a pak se divit, že je 4x do roka nemocný? Zdá se neuvěřitelné, že se nad touto otázkou většina lidí ani nepozastaví.

Máme na výběr tolik různých druhů ovoce, plodů, zeleniny, bylinek, semínek či oříšků, které jsou dobré samy o sobě nebo smíchané, že je obvykle ani všechny nevyužijeme.

Je na každém z nás, zda vyslyšíme doporučení lékařů a odborníků na výživu, abychom jedli více čerstvých syrových potravin a nebo si ničili zdraví….

 

K velkému zamyšlení nás vede jev zvaný „Trávicí leukocytóza“. Jakmile člověk vloží potravu do úst, bílé krvinky se zmobilizují a spěchají k trávicím orgánům na ochranu proti vpádu cizího tělesa. Dlouho se tento jev považoval za normální reakci na konzumování potravy. Výzkum v Lausanne však ukázal, že při jedení syrové potravy k trávicí leukocytóze nedochází.

 

Představte si to neustálé oslabování imunitního sytému, který je vystavován vysoké bojové pohotovosti několikrát denně, celý život. Přitom by stačilo sníst před vařenou stravou např. malý salát, protože tělo reaguje na první sousto. Pokračujeme-li dále vařeným jídlem, zůstává v klidu.

 

Přestože oponenti syrové stravy tvrdí, že je člověk po staletí navyklý na vařenou stravu a ta je tudíž pro něho nejvhodnější, tělo si to zjevně nemyslí. Samo rozezná, co je pro něj nejlepší. Vařenou stravu přijímá jako vetřelce, syrovou jako svoji součást.

 

Jedna z dalších moudrostí praví, že jsme tak živí a zdraví jako je živá a zdravá strava, kterou konzumujeme.

 

Zkusme si představit dva různé obědy. První – polévka, „vepřo-knedlo-zelo“ a zákusek a Druhý – živá zeleninová polévka (připravena do 45°C), zeleninový salát s živým sýrem či sušenými plackami nebo semínky. Vyhrává zelenina, protože po první variantě budeme ospalí, unavení, protože jsme vybičovali organismus k tvorbě enzymů na trávení a organismus čeká těžká práce. Zeleninový salát se stráví prakticky sám, za pomocí enzymů v syrové stravě obsažených.

Ušetřené enzymy tělo využije na obnovu a regeneraci. A co je také důležité, po zeleninovém obědě budeme čilí a vitální. Tělo má neuvěřitelnou samoléčící schopnost, kterou živá strava ještě podporuje.

 

Syrové stravě se připisují léčivé účinky u dlouhodobě ochromujících nemocí, jako je artritida a rakovina, gastrické vředy, cukrovka a nemoci srdce…

 

Existuje již mnoho případů, kdy se právě díky syrové stravě člověk dokázal vyléčit z nemocí s kterými si ani lékaři nevěděli téměř rady, a to dokonce i co se týče rakoviny. Německý lékař Max Gerson dietu složenou ze syrových potravin včetně šťáv vylisovaných ze syrové zeleniny a ovoce používal k léčení všech neduhů od duševních poruch po koronární nemoci srdce, nejznámějším se však stal svou léčbou rakoviny.

 

Ve světě existují kliniky, které se zabývají léčbou právě tímto způsobem. Je třeba se zamyslet a nejen se držet „zažitých pravidel“, které nám např. tvrdí, že alespoň jedno jídlo denně by mělo být vařené.  Měli bychom nechat mluvit naše tělo, ne náš rádoby „rozum“. Naslouchat mu … Ono už si samo řekne, co potřebuje a co mu prospívá či naopak škodí.

 

Další potvrzení pocházející od amerického lékaře Francise M. Pottengera a jeho pokus s kočkami. Zjistil, že pokud byli krmeny kousky syrového masa, byly mnohem zdravější. Naopak u těch, které krmil pasterizovaným mlékem, vařeným masem a olejem z tresčích jater se vyskytly alergie, nemoci a kosterní deformity. V další generaci se projevil sklon k vrhům s nižším počtem koťat, která byla menší a celkově slabší. Nakonec objevil, že zděděná poškození vyvolaná konzumací vařené stravy vymizí až po čtyřech generacích zvířat živených syrovou stravou.

 

Jiný pokus prováděný u opic, kde jedny byly krmeny svou obvyklou stravou a druhé stejnou stravou, ale ve vařené formě: u všech zvířat živených vařenou stravou se vyskytla kolitida a byly zjištěny také gastrické a intestinální vředy.

 

Průkopníci konzumace syrové stravy si ve většině případů vykoledovali opovržení svých profesionálních kolegů, ale i vděčnost mnoha stovek pacientů, kteří už věřili, že budou nemocní do konce života. Nicméně zásady léčení při používání syrových potravin jsou dosud v rozporu s výukou, které se většině budoucích lékařů dostává.

 

Švýcarský lékař Max Bircher-Benner narozený  v roce 1867 byl jedním z velkých evropských průkopníků vědy o výživě. Onehdy ho volali k pacientce, která nedokázala nic sníst, hladověla a byla velmi slabá. I přesto že již v té době měl určité zkušenosti se syrovou stravou, byl v tomto případě spíše skeptický. Učili ho, stejně jako většinu zdravotníků dnes, že trávicí soustava nemocného si se syrovou stravou jen obtížně poradí. Ale nakonec, když vše ostatní selhalo, se rozhodl … testy u jeho pacientky příštího dne ukázaly, že syrovou potravu strávila dobře. Její trávicí systém, který si nedovedl poradit s vařenou stravou, syrovou zpracoval dobře a uzdravoval se. Bez ohledu na druh anebo závažnost nemoci se jeho léčení živými potravinami setkalo s obrovským úspěchem.

 

Objevily se též zprávy, že sportovci zbavení své obvyklé stravy bohaté na vařené živočišné proteiny a zapojení do režimu konzumace syrových potravin nejenže neztratili nic ze své fyzické zdatnosti, ale brzy své výkony dokonce zlepšili.

 

Ze živé stravy můžeme mít dobrý pocit i z jiného důvodu. Je dokázáno, že z 1 ha se uživí 2 „běžně“ se stravující lidé, protože pěstování dobytka na maso a mléko je náročné na všechny zdroje. Pokud však budeme na 1 ha pěstovat ovoce, zeleninu, oříšky, semínka, byliny…uživí se z tohoto stejného 1 hektaru nejméně 10 lidí ! Logicky vzato, část lidstva by tedy vůbec nemusela trpět hladem.